První čtení

Jednou z nejlepších takových knih je The Photograph: Composition and Color Design, dílo německého fotografa Haralda Manteho. Anglickou verzi nabízí od roku 2008 nakladatelství Rocky Nook, česká zatím nevyšla.

Obrázek č. 1

Harald Mante (*1936) studoval výtvarné umění, publikoval snímky v tisku, vyučoval fotografii v Německu a v anglicky mluvících zemích. Byl silně ovlivněn Bauhausem, německou školou architektury, umění, designu a řemesel. Na této škole v dobách její největší slávy před druhou světovou válkou vyučovali mj. malíři Paul Klee, Vasilij Kandinskij nebo Lyonel Feininger (otec fotografa A. Feiningera, jehož výstava probíhá do 23.10. v domě u Kamenného zvonu), fotograf László Moholy-Nagy, architekt Ludwig Mies van der Rohe a další. Žákům školy Bauhaus byla předkládána pečlivě utříděná teorie a řemeslné základy kompozice s důrazem na geometrii a principy práce s barvami. O podobný výklad se Harald Mante snaží ve své knize.

Kniha je rozdělena do šesti hlavních kapitol (The Point, The Line, The Shape, Universal Contrasts, Color Constrast, Using the Tools). Každé téma je systematicky rozebráno a na ukázkových snímcích a kreslených schématech je vysvětleno, jak jednotlivé kompoziční prvky použít ke zvýšení účinku snímku. Výklad je zcela nezávislý na fotografické technice, žánrech a časových i finančních možnostech fotografa. Ukázkové snímky převážně zobrazují běžně dosažitelnou městskou realitu, což jednak neodvádí pozornost od tématu, jednak to povzbudí každého, kdo by měl pocit, že ve svém okolí už vše vyfotil a nenalézá novou inspiraci.

Obrázek č. 2

Úvodní kapitoly o bodech, liniích a tvarech učí čtenáře uvažovat o fotografii abstraktně, tj. chápat,

• že bodem v obraze je každý relativně malý prvek, který z plochy obrazu výrazně vystupuje (obr. 1 – černá silueta proti barevnému pozadí, barevné postavy na šedém schodišti, obr. 3 - loďka na břehu),
• že větší množství bodů může působit dojmem linie nebo rytmu (obr. 3 - řada stromů),
• že pro linie a plošné útvary lze volit různé pozice v rámci zvoleného formátu (schémata na obr. 2 a 3) apod.

Obrázek č. 3

Zkombinováním obrazových prvků můžeme tvořit různé typy kontrastů (obr. 1 – kontrast doplňkových barev, obr. 2 – kontrast světel a tmy, kontrast teplých a studených barev, obr. 3 – množstevní kontrast: čtyři volavky vlevo, jedna vpravo). Záměrná práce s kontrasty je náplní kapitoly Using the Tools – nejedná se o práci s nástroji ve smyslu software nebo jiných pomůcek, ale o zacházení s kompozičními elementy, tvorbu kompozic na výšku, využívání různých druhů neostrostí atd.

Obrázek č. 4

Pro mnohé uživatele digitálních fotoaparátů, kteří berou barevnost okolní reality a tedy i svých snímků jako samozřejmost, jsou užitečné kapitoly o barvách. Je osvěžující vidět ukázkové snímky, v nichž se pracuje výhradně s primárními (nebo naopak jen sekundárními) barvami (např. červené auto před zelenými keři, žlutý jeřáb proti modré obloze atd.) a zamyslet se nad tím, v jakém vzájemném poměru barevné kombinace užívat, má-li snímek působit vyváženě.

Na závěrečných stranách knihy jsou vysvětleny základy tvorby dvojic a sérií fotografií včetně několika námětů, které si začátečník může snadno vyzkoušet (obr. 4). Po zvládnutí základů kompozice je totiž systematická tvorba fotografických sérií logickou cestou, jak se zlepšovat a prakticky si testovat, jak drobná odlišnost v kompozičním či barevném řešení promění vyznění snímku. (Tuto problematiku Harald Mante detailněji rozebírá v letos vydané publikaci Serial Photography.)

Knihu Photograph: Composition and Color Design lze číst od začátku do konce jako systematickou učebnici kompozice, může ale sloužit i jako slovník, do kterého nahlédneme, když si chceme něco dohledat nebo ověřit – a který nás pohltí a nutí k dalšímu a dalšímu listování a prohlížení.